Jarní jízda.

Adolf Heyduk

Okřídlenci hladím hřívu: „Zdráv mi, koni buď! hleď, zázračný, ku podivu šíří se mi hruď. Skřivánků v ní na sta zvučí, jak to nésti jen? Vynes ty mne, koni ručí, z dusné síně ven! Hleď, mé srdce mnoholetý růžový jest keř, na něm květy, samé květy – nevěříš? Ba věř! Mládne svět, lid zpívá v poli, jasen nebe týn, zanes ty mě do údolí v matčin rodný mlýn! Pod starou mě zanes jedli, na potoční jez – nedli, švarný, nedli, nedli, chci být šťasten dnes! Zvedni peruť, zvedni hlavu, za myšlenkou leť, ku lesklému nes mě splavu, pod lip hojnou sněť! Tam, kde má kdys byla máti, všude krásy dost, že jí nelze vyzpívati ani na věčnost!

Patří do shluku

ptačí, drozd, kyprý, luh, hnízdo, pyl, vřes, sněť, horský, přizdobit

87. báseň z celkových 1107

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. None (Adolf Heyduk)
  2. Já jsem huslař. (Adolf Heyduk)
  3. None (Adolf Heyduk)
  4. JONÁK. (Adolf Heyduk)
  5. Všude květ. (Adolf Heyduk)
  6. Úpis. (Adolf Heyduk)
  7. Píseň zrazené. (Karel Dostál-Lutinov)
  8. 70. Jaro vzniká, aj mhu’ plaší slunce, (Jan Kollár)
  9. Vlasti. (Adolf Heyduk)
  10. Spadla krása pestrých květů (Adolf Heyduk)