V záplavě ranních červánků.

V záplavě ranních červánků.
Záplava se mění, pod horou se dění, mhla se hýbá; v dumách tebe v líčko, moje údolíčko, duše líbá. Tam z té velké chaty ved’ mě otec zlatý – ach, čas míjí – na rozcestí k stromu, když jsem kráčel z domu do studií. A tam u té lípy, – ach, jak léta kypí rychle, zkrátka! – kolem krku rámě vila, líbala mě, v posled matka. 53 V snech po věku čtvrti srdce mi to drtí, stojím tady; ruka srdce svírá, otce, matku zírá oko všady. – S vížky zvonek zvoní, mně se hlava kloní, hlava šedá; hledá svoje milé, hledá prchlé chvíle, štěstí hledá. Marně, nenachází; žití strmé srázy ráj můj cloní; mlhy mi jej halí!... Umíráčkem z dáli život zvoní... 54