Pod starou hruší.

Pod starou hruší.
Doma prostřed na sadě stará hruše stála a haluze klikaté mocně rozkládala. Rád jsem pod ní sedával stínem ukryt celý; s jejími se poupaty písně rozvíjely. Z domova mne osud hnal – slza v oku taje – ze školy a do školy v různé světa kraje. Dosti bylo zášeru, dosti mlh i světla, i ta láska poupětem vzmohla se a zkvetla. 83 Prochodil jsem tu i tam hory, doly, stráně, proplul moři ruch i klid, pahrbky i pláně. Šťasten byl jsem tu i tam v zášeru i zoři, šťasten byl jsem na horách, ba i v spoustách moři. Šťasten v síni velmožův, šťasten v chýžce prosté, a z těch dojmů bohatých posud píseň roste. Na sta různých vzpomínek vykvetlo mi v duši, nejšťastnějším byl jsem však pod tou starou hruší. 84