III. Den si do červánku

Adolf Heyduk

III.
Den si do červánku
Den si do červánku
uleh’ ztrmácený, hněvný Sever pustil s řetězu své feny.
Slyš, jak strašně vyjí! Skály zastenaly, drobný kámen s vrchu k úpatí se valí. Slyš, jak žalně vyjí, sad kol domku drtí; jistě že tam leží někdo blízek smrti! Leží, ne však jeden, mrtvoly tam dvoje: jedna – otec drahý, druhá – srdce moje. 100