V. Nehoda a Starost

V.
Nehoda a Starost Nehoda a Starost
Tobě na práh sedly, divné rozhovory z noci na den vedly. Starost hovořila: „Což jsem lapla hbitě toho ve světnici v šedivé své sítě. Z rodné síně v život hnala jsem mu děti jako jestřáb ptáky ze zlatého setí. Za dne bušily mu na hruď moje pěsti, v noci zaháněly spánek od pelesti. 103 Lítost rozmanitou v ňadra jsem mu lila... a co, milá družko, ty jsi učinila?“ Hovořila druhá: „Povím krátkým slovem: Dnem nocí jsem bděla nad tím jeho krovem. Plenila jsem pole, bravy, skoty bila, na štěpnicích jeho bouři rozlítila. Jeho dětem nikde nedala jsem vláhy; všem jsem pohatila pěšinky i dráhy. Ale marně všecko! Na té jeho skráni leskne se mu přece mír a požehnání.“ 104