Vábení.

Adolf Heyduk

Vábení.
Černé lesy na horách plny jinovatky, jako černé krajky kdys na čepci mé matky; ach, jak mě to vábí ven, volá mě a svádí! Abych mohl nerušen ráj zřít svého mládí. Černé lesy na horách plny sivých mraků, jako brvy ztemnělé na otcově zraku; ach, proč mě to vábí as v klidná vaše loubí? Bych jak dítě mohl zas plakat z duše hloubi. – 123