PŘI ZVUKU FUJARY.
Jaké divné zvuky, srdce rvoucí,
ač unaveně mdlé a přece sladké tak
jak slzy, jež pláče srdce mroucí,
jako zpěv, jejž pěje zabloudilý pták.
A zas jak příboj vln, když stéká
v důl propastný, kde temna vládne duch.
A tiše zas jak báje dávnověká,
jíž nerozčeří nikdy času vzruch.
Ve snách dlíš až do červánků záře,
leč duch se vznáší v nebes prostorách,
dole hraje pasák na fujaře,
ty posloucháš, až tají se ti dech.
A tvé srdce rozrušeno bije:
Jsi bez záře, tmy ovinul tě mrak.
Hyneš jatý poutem melodie
a padáš s nebe jak střelený pták.
30