VEČER V LESE.
Za dálné hory slunce se kloní,
purpuru slzy po nebi roní,
vesnický zvonek skotácky vříská,
na stráni k severu skloněná břízka
ustává zvolna v třepotu listů,
les ustal v hněvu bouřného chvistu,
jalovec k zemi k spánku se krčí.
Mrtvo kol, ticho, pod lipou kradí
svíjejí hnízdo dva lejsci mladí,
bez zpěvu, bez ruchu, jako dva stíny.
Kolébka ptačí pro mladé syny.
Skončili práci. Bez ruchu, tiše
tulí se do své manželské skrýše,
k ženušce manžel družně se lipne,
naposled ještě v dobrou noc pipne.
Třeslice kolem hnízdečko skrývá
a kol je ticho, jak v hrobě bývá.
48