VEČER V LESE.

Adolf Heyduk

Za dálné hory slunce se kloní, purpuru slzy po nebi roní, vesnický zvonek skotácky vříská, na stráni k severu skloněná břízka ustává zvolna v třepotu listů, les ustal v hněvu bouřného chvistu, jalovec k zemi k spánku se krčí. Mrtvo kol, ticho, pod lipou kradí svíjejí hnízdo dva lejsci mladí, bez zpěvu, bez ruchu, jako dva stíny. Kolébka ptačí pro mladé syny. Skončili práci. Bez ruchu, tiše tulí se do své manželské skrýše, k ženušce manžel družně se lipne, naposled ještě v dobrou noc pipne. Třeslice kolem hnízdečko skrývá a kol je ticho, jak v hrobě bývá.

Patří do shluku

ptačí, drozd, kyprý, luh, hnízdo, pyl, vřes, sněť, horský, přizdobit

612. báseň z celkových 1107

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Jihočeské krajinky. (Adolf Heyduk)
  2. TICHO V LESE. (Antonín Klášterský)
  3. Po slunce západu. (Adolf Heyduk)
  4. BRAČEK – PTÁČEK. (Adolf Heyduk)
  5. V bouři. (Adolf Heyduk)
  6. Jitro. (Adolf Heyduk)
  7. Pták a člověk. (Adolf Heyduk)
  8. Znělky Šumavské. (Adolf Heyduk)
  9. Cestou. (Adolf Heyduk)
  10. Slunné doby. (Adolf Heyduk)