Pták a člověk.

Adolf Heyduk

Jako oko uplakané nad ztraceným štěstí snem na západu slunce plane krve rudým purpurem. Stromy hole k nebi trčí, roste bouře vztek a řev, u cesty se keře krčí, ptákům v srdcích stydne krev. Co v nich kvetlo písní ladnou, nemá zvučné záře dost; ale ptačí ňadra mladnou, sotva pučí letorost. Jinak s námi však se stane; nezbudeť nám údělem, jenom oko uplakané nad ztraceným štěstí snem.

Patří do shluku

ptačí, drozd, kyprý, luh, hnízdo, pyl, vřes, sněť, horský, přizdobit

358. báseň z celkových 1107

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. TICHO V LESE. (Antonín Klášterský)
  2. BRAČEK – PTÁČEK. (Adolf Heyduk)
  3. Slzná vláha. (Adolf Heyduk)
  4. XIV. Kantáty když ptactvo zpívá, (Adolf Heyduk)
  5. Cestou. (Adolf Heyduk)
  6. Když se podzim blíží. (Adolf Heyduk)
  7. None (Adolf Heyduk)
  8. Divné dojmy. (Adolf Heyduk)
  9. VEČER V LESE. (Adolf Heyduk)
  10. O CHLÉB. (Antonín Klášterský)