Slzná vláha.

Adolf Heyduk

Z potoku, jenž rodné luhy pojí, vznášejí se z rána mlhy šedé, jak holubi u velikém roji, do dálky jež dálné touha vede. Ale nejsou holubi to siví, ani mlhy nesoucí se v nivy, slzy jsou, jež nebe v roušky stáčí, slzy dětí, po matce jež pláčí. Po matičce v hrobě za horami, ony bez ní v cizině jsou, samy, jen ty v mlhy přešlé slzné stesky v dálku letí na hřbitůvek veský. Na hrob její do trávy by klesly, aby s jara chudobky v ní zkvetly: kvítí nepěstěné, kvítí chudé, s žíhanými lístky krve rudé.

Patří do shluku

ptačí, drozd, kyprý, luh, hnízdo, pyl, vřes, sněť, horský, přizdobit

228. báseň z celkových 1107

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. BRAČEK – PTÁČEK. (Adolf Heyduk)
  2. Jihočeské krajinky. (Adolf Heyduk)
  3. Pták a člověk. (Adolf Heyduk)
  4. V mdlobách. (Adolf Heyduk)
  5. None (Adolf Heyduk)
  6. Ptačí krám. (Eliška Krásnohorská)
  7. None (Adolf Heyduk)
  8. STŘÍZLÍK. (Josef Václav Sládek)
  9. BĚLA (Adolf Heyduk)
  10. ZÁMĚNY. (Adolf Heyduk)