Co jich tu štěbetá, co jich tu pípá,
co hlásků ptačích ze všech stran tu hvízdá!
Však nehostí jich širostinná lípa,
a nevisí jí v loktech drobná hnízda;
jen hleď, jen přeludu se neoddej:
jsou na prodej!
Ó nejsou volni ve přírody chrámě,
a nevzlétají k nebi na křídélkách;
jsi, milý brachu, v dusném ptačím krámě,
a zříš je krčící se na bidélkách;
jim zašla veselost a bujný rej, –
jsou na prodej!
Klec na kleci se pod strop řadí v patra
a z mřížek pne se krčků řádek pestrý;
tam žlutý shlíží na modrého bratra
a šedý mrká v klícku rudé sestry;
všech los je černý, všichni tuší jej:
jsou na prodej!
A hlavičkám těm různým ze zobáčků
se nechce linouť žádná pravá píseň;
ten pískot mdlý – toť jako šepot ptáčků,
a bojácná jej přitlumuje tíseň,
jak hrdélka by svíral čaroděj;
jsou na prodej!
Křik jatých letců, jenž tu v zmatku hlučí,
tě jímá bolestně ba jako studem,
až delší poslech rozeznat tě učí
jich nářečí, jež chápeš pěvčím pudem, –
slyš, hlásky povídají: „Nezhrdej, –
jsme na prodej!“
„Jen oceň nás! Jsou také mezi vámi,
ó lidé, myšlénky a duše ptačí,
jež po svých vzletech pochytány v krámy
se na bidélka po příhrádkách tlačí,
jak velí řád a mrav a obyčej:
jsou na prodej!
„Jest ve vás též, co zvete ideály,
to, co nám k slunci jásá ze srdéček;
ty vám tak volně, hrdě k výši vlály,
však jako my – též neunikly léček;
zob všední vábil v dol, i vpadly v něj...
jsou na prodej!
„Zvuk síly nebeské jim v hrdle vázne,
klec pro povzlet i pro píseň je nízká,
jim zbyl jen pípot místo mluvy rázné,
však mnohý naučil se lát a vříská, –
ten jak náš papouš, nejdráž – rozuměj –
jest na prodej!“