Slzná vláha.

Adolf Heyduk

Slzná vláha.
Z potoku, jenž rodné luhy pojí, vznášejí se z rána mlhy šedé, jak holubi u velikém roji, do dálky jež dálné touha vede. Ale nejsou holubi to siví, ani mlhy nesoucí se v nivy, slzy jsou, jež nebe v roušky stáčí, slzy dětí, po matce jež pláčí. Po matičce v hrobě za horami, ony bez ní v cizině jsou, samy, jen ty v mlhy přešlé slzné stesky v dálku letí na hřbitůvek veský. Na hrob její do trávy by klesly, aby s jara chudobky v ní zkvetly: kvítí nepěstěné, kvítí chudé, s žíhanými lístky krve rudé. 94

Kniha Lotyšské motivy (in Spisy Adolfa Heyduka, svazek 23) (1901)
Autor Adolf Heyduk