XIV. Kantáty když ptactvo zpívá,

Adolf Heyduk

Kantáty když ptactvo zpívá, teplé doby pospěchem hned rozsáhlé bory zvučí, že radostí květy pučí kryjící se pod mechem. Nakloněnou svoji hlavu vzhůru vznáší keř i strom, tvá-li duše ještě smutí, pojď! Zde v touhy obejmutí vzlétneš přímo v nebes dóm. Nebuď jak ten kalný potok, bublající misantrop! K čemu srdce hněvem pěnit? To se u mne musí změnit; rychle k životu se vzchop! Příroda chce svěžest mysli, ne však vlhkou síň a klec, sic by hlemýžď dlouhovousý, jenž na zádech s domkem brousí, největší byl učenec.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

ptačí, drozd, kyprý, luh, hnízdo, pyl, vřes, sněť, horský, přizdobit

531. báseň z celkových 1107

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Duma při jara návratu. (Adolf Heyduk)
  2. Jsem Čech. (Adolf Heyduk)
  3. Vše usíná. (Adolf Heyduk)
  4. Cestou. (Adolf Heyduk)
  5. Linduška. (Adolf Heyduk)
  6. Divné dojmy. (Adolf Heyduk)
  7. báseň bez názvu (Adolf Heyduk)
  8. JARNÍ. (Ludvík Lošťák)
  9. Když se podzim blíží. (Adolf Heyduk)
  10. Jaro v zimě. (Adolf Heyduk)