XIV. Kantáty když ptactvo zpívá,

Adolf Heyduk

XIV.
Kantáty když ptactvo zpívá, Kantáty když ptactvo zpívá,
teplé doby pospěchem hned rozsáhlé bory zvučí, že radostí květy pučí kryjící se pod mechem. Nakloněnou svoji hlavu vzhůru vznáší keř i strom, tvá-li duše ještě smutí, pojď! Zde v touhy obejmutí vzlétneš přímo v nebes dóm. 30 Nebuď jak ten kalný potok, bublající misantrop! K čemu srdce hněvem pěnit? To se u mne musí změnit; rychle k životu se vzchop! Příroda chce svěžest mysli, ne však vlhkou síň a klec, sic by hlemýžď dlouhovousý, jenž na zádech s domkem brousí, největší byl učenec. 31

Kniha Oddech v lese (1910)
Autor Adolf Heyduk