XIV. Kantáty když ptactvo zpívá,

Adolf Heyduk

XIV.
Kantáty když ptactvo zpívá, Kantáty když ptactvo zpívá,
 teplé doby pospěchem hned rozsáhlé bory zvučí, že radostí květy pučí kryjící se pod mechem. Nakloněnou svoji hlavu vzhůru vznáší keř i strom, tvá-li duše ještě smutí, pojď! Zde v touhy obejmutí vzlétneš přímo v nebes dóm. 30 Nebuď jak ten kalný potok, bublající misantrop! K čemu srdce hněvem pěnit? To se u mne musí změnit; rychle k životu se vzchop! Příroda chce svěžest mysli, ne však vlhkou síň a klec, sic by hlemýžď dlouhovousý, jenž na zádech s domkem brousí, největší byl učenec. 31
Básně v knize Oddech v lese:
  1. I. Kdo pak to klepe? Prosím, dál!
  2. II. Ponejprv jsem přišel k tobě
  3. III. Jak se vede? LedabyIo,
  4. IV. Zanech města, zlaté modly,
  5. V. Při prvním mém navštívení
  6. VI. Od rána až do poledne
  7. VII. Viď, zde by ti lépe bylo,
  8. VIII. Nemám říše monarchické;
  9. IX. Pravil’s, že mi přebohatou
  10. X. Všemu z knih se učit chcete?
  11. XI. Noviny tu máme také,
  12. XII. Při mém učilišti hudby
  13. XIII. Kapela tvá přepodivná!
  14. XIV. Kantáty když ptactvo zpívá,
  15. XV. Na podušky moje vzhlédni,
  16. XVI. Hodiny mám z černolesí,
  17. XVII. Balet? – Balet máme taky,
  18. XVIII. O přírody tajnosnubu
  19. XIX. Zůstaň u mne přes noc, věru,
  20. XX. Blátivá je cesta k městu,
  21. XXI. Nyní jsem tě proved hájem,