II. Ponejprv jsem přišel k tobě

Adolf Heyduk

II.
Ponejprv jsem přišel k tobě
Ponejprv jsem přišel k tobě
ve svatou jak poutník zem, těsno v síni mi jak v kleci – hle, zde všecky milé věci do ranečka svázal jsem.
České děje, české písně, všecko, co mám rád; vždyť víš, zápisky a láhev s vínem – tak... a zde si odpočinem, jen jestliže dovolíš. Různým trampotám a hněvům na dobro chci výhost dát, celý den chci s tebou strávit; nuže, hleď mne pěkně bavit a své kapele kaž hrát. Duch-li dějin zahalí nám vlhkou rouškou druhdy zrak a tvář bledou hněvu stínem, českou písní, českým vínem okřejem! Zdaž dobře tak? 14