I. Kdo pak to klepe? Prosím, dál!

Adolf Heyduk

I.
Kdo pak to klepe? Prosím, dál! Kdo pak to klepe? Prosím, dál!
 A do světnice skočí hoch vystrojený jako král a jas mu plane z očí. Na těle řízu blankytnoublankytnou, na hlavě vínek květů. „Kdo zavítal mi návštěvou?“ „Ne vám jen, všemu světu.“ Jsem tulák, bydlím na polích, leč nejradš’ v lesích, víte; snad, pane professore, též mě, doufám, navštívíte? 11 Chci v červnu velký dávat bál tam na té louce v lese – vy, přijdete k nám přece též – pak blíže poznáme se. – Mně ptáci hudebníky jsou a měsíček mi plynem, a kobercem mi květný luh a rosa hojným vínem. Čaj vonný z jahod podávám a z malin cukrovinky, a pro zábavu provádí své cvrček kudrlinky. Ó budeme se výborně, můj zlatý, pobavovat, hrát, zpívat, básnit, šermovat, jenom ne deklamovat!“ Pak dvorně se mi uklonil a lístek utrh’ z růže: „Zde račte navštívenku mou, smím těšiti se? Nuže?“ 12 I myslil jsem si, kdo pak je ten chlapík, že tak marní? A růže lístek prohlížím a zdiven čtu: Den jarní. Já dvorně jsem se uklonil – on dal mi políbení, a jsem teď v jeho salónech host skoro každodenní. 13
Básně v knize Oddech v lese:
  1. I. Kdo pak to klepe? Prosím, dál!
  2. II. Ponejprv jsem přišel k tobě
  3. III. Jak se vede? LedabyIo,
  4. IV. Zanech města, zlaté modly,
  5. V. Při prvním mém navštívení
  6. VI. Od rána až do poledne
  7. VII. Viď, zde by ti lépe bylo,
  8. VIII. Nemám říše monarchické;
  9. IX. Pravil’s, že mi přebohatou
  10. X. Všemu z knih se učit chcete?
  11. XI. Noviny tu máme také,
  12. XII. Při mém učilišti hudby
  13. XIII. Kapela tvá přepodivná!
  14. XIV. Kantáty když ptactvo zpívá,
  15. XV. Na podušky moje vzhlédni,
  16. XVI. Hodiny mám z černolesí,
  17. XVII. Balet? – Balet máme taky,
  18. XVIII. O přírody tajnosnubu
  19. XIX. Zůstaň u mne přes noc, věru,
  20. XX. Blátivá je cesta k městu,
  21. XXI. Nyní jsem tě proved hájem,