IX. Pravil’s, že mi přebohatou

Adolf Heyduk

IX.
Pravil’s, že mi přebohatou Pravil’s, že mi přebohatou
 knihovnu svou ukážeš, skvostnější že nenajde se. Nuže, příteli, jsme v lese, je to pravda, rci, či lež? Nevěřící! Pohleď kolem, vybeř sobě, číst-li chceš; viz ty luhy, lesy, skály – to je lexikon můj malý; plnější-li nalezneš? 22 Travin, květů, stromů, vůně, bzukot včel a ptáků zpěv i ten vřes, jenž v mech se kryje, to jsou samé poesie, pročítej a zjař svou krev! Učenci a poetové do všeho se mohou vsnít, vhodná-li je k tomu doba – a chtí-li své směry oba vzájemně si doplnit! Viz, já všecko důmyslně v jedno spojil napořád – proč by nemoh’ člověk čiIý v posvátnou též spojit chvíli různé věci v lad a řád. 23
Básně v knize Oddech v lese:
  1. I. Kdo pak to klepe? Prosím, dál!
  2. II. Ponejprv jsem přišel k tobě
  3. III. Jak se vede? LedabyIo,
  4. IV. Zanech města, zlaté modly,
  5. V. Při prvním mém navštívení
  6. VI. Od rána až do poledne
  7. VII. Viď, zde by ti lépe bylo,
  8. VIII. Nemám říše monarchické;
  9. IX. Pravil’s, že mi přebohatou
  10. X. Všemu z knih se učit chcete?
  11. XI. Noviny tu máme také,
  12. XII. Při mém učilišti hudby
  13. XIII. Kapela tvá přepodivná!
  14. XIV. Kantáty když ptactvo zpívá,
  15. XV. Na podušky moje vzhlédni,
  16. XVI. Hodiny mám z černolesí,
  17. XVII. Balet? – Balet máme taky,
  18. XVIII. O přírody tajnosnubu
  19. XIX. Zůstaň u mne přes noc, věru,
  20. XX. Blátivá je cesta k městu,
  21. XXI. Nyní jsem tě proved hájem,