IV.
Zase vůkol kvetou růže,
Zase vůkol kvetou růže,
symbol krásy, též jej znáš.
Ale co jsou pro mne květy,
ty-li mně je nedáváš!
Zase kvetou, zase voní, –
jsou však pro mne klam a lež!
Co jsou růže, když kol hlavy
ty je v smíchu nekladeš!
Jen ty růže na tvém hrobě
pro mne posud růže jsou.
Ale běda – v chladu žití
v zimě hynou, nekvetou.
64
Kdybych na ně krev svou cedil,
nemohly by přece žít.
Nejlépe snad – v úkoj žití
k tobě v hrob se položit.