IV. Zase vůkol kvetou růže,

Adolf Heyduk

IV.
Zase vůkol kvetou růže,
Zase vůkol kvetou růže,
symbol krásy, též jej znáš. Ale co jsou pro mne květy, ty-li mně je nedáváš!
Zase kvetou, zase voní, – jsou však pro mne klam a lež! Co jsou růže, když kol hlavy ty je v smíchu nekladeš! Jen ty růže na tvém hrobě pro mne posud růže jsou. Ale běda – v chladu žití v zimě hynou, nekvetou. 64 Kdybych na ně krev svou cedil, nemohly by přece žít. Nejlépe snad – v úkoj žití k tobě v hrob se položit.