ČARNÁ PĚLKA.

Adolf Heyduk

ČARNÁ PĚLKA.
Divná píseň jala duši, toužil jsem ji vyslechnout; poslouchal jsem, stál jsem, váhal, nemoh’ jsem se s místa hnout, k varováním jejím hluch stále vznášel se můj duch. Dospěl pělky jsem, leč zraku nezjevil se její zjev, bouřil mozek v těžké hlavě, bouřil v srdci bujnou krev. Zde zůstanu, bud jak buď a má s písní zněla hruď. Zvučela tím zpěvem jata, zvučí, posud zvučí tak, rozbolena jsou má ňadra a můj stále vlhne zrak. Zpívám, zpívám, jenom žal, slábne pělka – já jdu dál. 32 Stojím děsnou nad propastí, do propasti mám jen krok, čarnou pělku nenacházím, musím za ní dát se v skok – v propast za ní, na věčnost její sluha, její host! 33