ZPĚVÁK.

Adolf Heyduk

ZPĚVÁK.
Sen podzimní sní mladý les, v něm šedá vlákna se množí, jen dál skrz šedou jejich směs; komu Bůh písně do ňader vloží, ten loutny už neodloží! I v zimě musí zpívat a hrát, co hlavě písněmi zvučí a s veselými musí se smát; ať nebe pokryto černou je tučí třeba je žalům výhost dát! On života čilý na pochod musí si loutnu svou zladit, a na vše, co kvete, i přes slz brod, k útěše vlastní cit zvnadit – i nástrah a klamů lstivý svod. A musí si zahrát veselou, nechť lítost srdce mu drtí, svou vlastní strunou, notou svou, byť poznal náhle pojednou, k vlastní že hraje si smrti! – 55