II. Když ponejprve jsem tě políbil,

Adolf Heyduk

II.
Když ponejprve jsem tě políbil,
Když ponejprve jsem tě políbil,
už duši mou jsi měla celou. A tenkrát byl jsem mlád. 68 Teď mnohý mrak své hněvy na mne lil. A nechť Ti jiní v cestu růže stelou, já nemám růží sic, leč mám Tě stále rád.
Jsem stár a znaven, mnohý trpký jed v číš života mi namíchalo žití. A lépe nebude, než až půjdu spat. Leč šťasten v minulost můj hledí hled, zkad’ mnohý krásný okamžik mi svítí, a stále stejně mám tě rád. 69