BŘEH ZÁHROBNÍ.

Adolf Heyduk

BŘEH ZÁHROBNÍ.
Na tisíce planých máků zplamenilo slunce v poli, jdu tím polem v zpěvu ptáků, ale srdce moje bolí. Východ na ně usmívá se v ladné dívky cudném rdění, všecko tone v tiché kráse, ale pro mne míru není. Nač pohlédnou kalné oči, vše se leskne, vše se třpytí, leč mou loďkou věk už točí na břeh záhrobního žití. 60