U VLASTNÍHO HROBU.

Adolf Heyduk

U VLASTNÍHO HROBU.
Žádného nestíhám a s každým jsem se smířil, kdo v zahrádce mých písní divě hýřil a nehaním ho; volně může jít; jen nepoplival-li mých ňader cit. Žádného nestíhám a všem jsem podal ruku, kdož zakřikli mé ptáky v tichém zvuku, a nespílám, kdo v ruchu hněvu zlém mi po nich rozpřáhli se kamenem. Žádnému nespílám, kdo pohanit mne chtěli a blátem svým mi lebku poházeli; mdlým pohledem jen dím: Nu jen se tuž, hleď, zde můj cíl; přej klidně dojít už! 80