NOČNÍ MOTÝL.

Adolf Heyduk

NOČNÍ MOTÝL.
Mdlou roušku soumrak vůkol tkal, v mou síň se snášel větrů kvil, já ke čtení se uchystal a kahan svůj jsem rozsvítil. Tu oknem v síňku motýl vlít’ a kolem světla kolotal, chtěl v jeho teplý zlatý svit a stále blíže polétal. Pak váhal chvíli, ale zas do jeho žáru chtivě vnik’ a mrtev padl v jeden ráz, zda tušil as ten okamžik? Zda nejsme podobni mu snad? Tak mnohý k světlu toužil z nás, leč sotva křídla blíže klad, v ráz zžehnut ohněm pad’ a zhas’! 58