II. Na horách volno! Své oči zavírám.

Adolf Heyduk

II.
Na horách volno! Své oči zavírám.
Na horách volno! Své oči zavírám.
Nač zříti v svět, je smutno v něm. Slyším jen zbraní hluk a moří šum. Kéž klidný den mne nese k nebesům,
62 kde není sváru, kde nehýří hněv, kde slyšet duší milý zpěv, kde na sta květů zdobí rajský luh a blažení se řadí v nebes kruh. Tam klid a mír jest, jehož dávno žádám. Leč nechci přec v tom míru býti sám – jen jednou za věk-li mi v ústret kročí má Liduška a pohlédne mi v oči, v ty oči mé, jež stále pro ni rudnou, vždyť její byly pro mne blaha studnou. Z nich stále perlí se a bez ustání můj život jediný: Jí vzpomínání.