SNÍH PŘEDE MNOU, SNÍH ZA MNOU...

Adolf Heyduk

SNÍH PŘEDE MNOU, SNÍH ZA MNOU...
Sníh přede mnou, sníh za mnou – sníh a sníh, sbor vran a vrabců křičí v alejích; kam v také nepohodě takých chvil? A cesta dlouhá jest a dalek cíl. Sníh přede mnou, sníh za mnou, spousty mlh, v tvář plískanice pere; zrak mi zvlh, kam v také nepohodě takých chvil? Kam přišel jsem, kde jsem se zastavil? Sníh přede mnou, sníh za mnou, kde to jsem? Je zvlněné to moře, je to zem? Ne, není moře, co zde kolem zříš... Však hle, ten stěžeň tam!... Ne stěžeň, kříž! Sníh přede mnou, sníh za mnou, smutný den, ba sám už do polou jsem zasněžen, plášť černý změněn bílý na rubáš; buď rád, že čistý do hrobu jej máš! 75