TĚŽKÁ KRŮPĚJ.

Adolf Heyduk

TĚŽKÁ KRŮPĚJ.
S těžkou duší, se sklopenou hlavou kráčím v dumách pojíněnou travou, v dál a v širo zamlženým polem. A mně je tak smutno srdce kolem. Z šedých lesů divně se to šklebí, zvedám hlavu pro útěchu k nebi, – šedo též jak na zemi ta lada. S výše na čelo mi krůpěj padá. Těžká je ta krůpěj, s čela v tvář se níží, těžká je a klesám pod tou tíží. Snad jsem dumou kohos v soucit zlákal, kdo nade mnou v nebi sdílně plakal. 39