VI. K nebi hledím, kam jsi odletěla.

Adolf Heyduk

VI.
K nebi hledím, kam jsi odletěla.
K nebi hledím, kam jsi odletěla.
Kde v těch dálavách tě hledat mám? Co jsi před odletem říc mi chtěla, zaniklo, a již to nezbádám.
Za tebou jdu po měsíčné dráze, jdu a bloudím... Touho, blíž mne voď, v loďce měsíce snad bude blaze. Zlatá hvězdo, ty mne doprovoď! Pluji marně. V neznámém tom kraji veslo z ruky padá, noc je kol, třebaže kol hvězdy plápolají; a ač zmírám, nezmírá můj bol. Jako leknín je mé srdce stále, jejž otvírá slunce zlatá zář: Vzešel mrak – leknínu nenadále zvlhlo nitro, a mně vlhne tvář...