VEČER V SENOSEČI.

Adolf Heyduk

VEČER V SENOSEČI.
Z modravé samoty hvozdů snáší se na zkvetlou zem poslední volání drozdů lahodným pozdravem. Mateřídouška blíž meze voní a v zálesní ves rolník vůz sena si veze, v ústrety dětí jde směs. Stromy své sklánějí hlavy, v nich zvučí dušený zpěv, v strništích cvrčků zní davy, v plod ronil šípek svou krev. Potok pěl stříbrnou píseň, kol míru se hostila říš, mé touhy palčivá tíseň v domova nesla mne skrýš. 43