VŠEM ODPOUŠTÍM.

Adolf Heyduk

VŠEM ODPOUŠTÍM.
Jsem stár a duší chor a hynu, můj západ přišel, vím to, vím, nuž, dřív než v hrobě odpočinu, všem nepřátelům odpouštím! Všem odpouštím, jichž mstivou hanou můj duch svá vzletná křídla schlíp’, všem odpouštím, kdo náhlou ranou svých hněvů v hruď mi vbodli šíp. Všem odpouštím, již konec žití mně záviděli i ten chléb, kdo šlapali mých ňader kvítí a v šedý kopali mě leb. Všem odpouštím, již v slz mých proudy zlý nasypali záští kal, všem odpouštím, již zavýskali, když úzkostně jsem zaplakal. 78 Všem odpouštím, kdo cest svých blátem mých skrání poházeli sen, kdo řekli, když jsem v pádu vstával: Ten smělec, hle, buď povalen! Všem odpouštím, kdo v novém čase na písničkáře zašlých dob han vrhnou mračné krupobití a na jeho snad plivnou hrob. Všem odpouštím, kdo u mé rakve v div druhům zahájí svůj rej, jen lépe vlast-li bránit budou a milovat ji upřímněj! 79