ŽIVOT A SMRT.

Adolf Heyduk

ŽIVOT A SMRT.
Ta věčná touha, věčná přání a věčná píle, věčný chvat, jak aureolu dáti skráni a štěstí nemající stání k svým nohám navždy upoutat, Chcem pravdě roušku strhnout s líce, zdroj světla mocí chceme zřít, a touha poznání vždy více řve u bran záhad jako lvice, leč nikdo nejde otevřít! Tak srdce týráme i duši, leč nezkrotný je vášní vír; jen dál, ať po tmě, kdož pak tušítuší, že s napiatou nás stíhá kuší, spor duše, smrti bohatýr! A spouští šíp – hruď chví se mřením, jest neúprosná jeho moc – až poznáváme sil svých tlením, že smrt je světla políbením a život stínů plná noc. 49