U VLASTNÍHO HROBU.
Žádného nestíhám a s každým jsem se smířil,
kdo v zahrádce mých písní divě hýřil
a nehaním ho; volně může jít;
jen nepoplival-li mých ňader cit.
Žádného nestíhám a všem jsem podal ruku,
kdož zakřikli mé ptáky v tichém zvuku,
a nespílám, kdo v ruchu hněvu zlém
mi po nich rozpřáhli se kamenem.
Žádnému nespílám, kdo pohanit mne chtěli
a blátem svým mi lebku poházeli;
mdlým pohledem jen dím: Nu jen se tuž,
hleď, zde můj cíl; přej klidně dojít už!
80