II.
Když ponejprve jsem tě políbil,
Když ponejprve jsem tě políbil,
už duši mou jsi měla celou.
A tenkrát byl jsem mlád.
68
Teď mnohý mrak své hněvy na mne lil.
A nechť Ti jiní v cestu růže stelou,
já nemám růží sic, leč mám Tě stále rád.
Jsem stár a znaven, mnohý trpký jed
v číš života mi namíchalo žití.
A lépe nebude, než až půjdu spat.
Leč šťasten v minulost můj hledí hled,
zkad’ mnohý krásný okamžik mi svítí,
a stále stejně mám tě rád.
69