ZPĚVÁK.

Adolf Heyduk

Sen podzimní sní mladý les, v něm šedá vlákna se množí, jen dál skrz šedou jejich směs; komu Bůh písně do ňader vloží, ten loutny už neodloží! I v zimě musí zpívat a hrát, co hlavě písněmi zvučí a s veselými musí se smát; ať nebe pokryto černou je tučí třeba je žalům výhost dát! On života čilý na pochod musí si loutnu svou zladit, a na vše, co kvete, i přes slz brod, k útěše vlastní cit zvnadit – i nástrah a klamů lstivý svod. A musí si zahrát veselou, nechť lítost srdce mu drtí, svou vlastní strunou, notou svou, byť poznal náhle pojednou, k vlastní že hraje si smrti! –

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

dudák, dudy, dudat, zadudat, švanda, měch, zahrát, skočná, chasa, muzika

87. báseň z celkových 204

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Švanda dudák. (Alois Vojtěch Šmilovský)
  2. MOTIV Z LI-TAI-PO-A (Antonín Macek)
  3. Heřmaňská. (Adolf Heyduk)
  4. Radovánky veské. (Karel Alois Vinařický)
  5. PASTUCHA. (Rudolf Pokorný)
  6. ZTRACENÁ STRUNA (František Cajthaml-Liberté)
  7. PÍSEŇ. (Josef Lukavský)
  8. DUDÁK (Jan Neruda)
  9. PTÁKU V KLECI. (Viktor Dyk)
  10. V BOUŘI (František Šimeček)