Tklivé doby.

Adolf Heyduk

Tklivé doby.
Když přijdou jara doby tklivé, nes v pole ňader zimní tíž, kde pohledem své duše snivé dvě moře: zelené a sivé blah vlniti se uvidíš. V tom zeleném se po pás koupá druž srpem trávu žnoucích děv a v modrém na křídlech se houpá a vznáší se a k slunci stoupá sbor skřivánkův a tká svůj zpěv. A jak se ladně v jedno pojí zpěv ptačí s dívčím, kudy jdeš, hned vyrůstá ti peruť dvojí a v srdci popěvky se rojí a nevíš jak – jsi ptákem též. 13