Roztoužená země.

Adolf Heyduk

Sotva slunce zlatým šípem v jarní mlhy zalučí, už je země vzdychající toužně volá v náručí, jako žena roztoužená, v níž se plamen lásky vzňal, volá muže, by ji objal, k srdci stisk’ a zulíbal. Jak se družně k sobě vinou, ze rtů ret už rozkoš pil; země jásá; v květ se mění každý její vzdech a kvil, skvostným nachem hoří líce, vínem lásky hárá hruď. Země! Budiž matkou růži, matkou zlatých klasů buď!

Patří do shluku

poupě, růž, růže, květ, vesna, polibek, jaro, zkvést, pel, zulíbat

39. báseň z celkových 803

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. ROZLUKA V JESENI (Rudolf Medek)
  2. F. GÉRARD: L’AMOUR ET PSYCHÉ. (Antonín Klášterský)
  3. SLUNEČNICE. (Miloš Červinka)
  4. RÉVA MILENKA. (Adolf Heyduk)
  5. Rván jsem, mučen divé lásky spárem... (Adolf Heyduk)
  6. 42. Nedbání. (Jan Slavomír Tomíček)
  7. Ó milujme! (Jaroslav Vrchlický)
  8. TOUHA... (Alois Věkoslav Haber)
  9. ČERVEN. (Josef Lukavský)
  10. Pousmání. (Adolf Brabec)