Země touha.

Adolf Heyduk

Bujně jih teplý v ňadra keřů dýchá, a bystřeň z klínu lesa toužně vzdychá jak dívčí ret, když hoří zrak a rudě kvetou ústa, a srdce peruť vzpíná se a vzrůstá a touží v let. Větévka květem odívá se holá, skřivánčí písní země k nebi volá: „Ó, skloň svůj zor! Pod tvého slunce líbajícím retem mých ňader poupata se stanou květem a kytkou prsa hor. Slyš, čekám už; mé srdce touhou trne, až nebe na klín vlaštovky mi shrne, a jelen zas po kypré mojí pleci k lesu skočí a černé hvězdy padnou srnám v oči a perly v břízy vlas!“

Patří do shluku

ptačí, drozd, kyprý, luh, hnízdo, pyl, vřes, sněť, horský, přizdobit

4. báseň z celkových 1107

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Znělky Šumavské. (Adolf Heyduk)
  2. Les se modlí, ticho všecko, (Adolf Heyduk)
  3. None (Adolf Heyduk)
  4. JARNÍ BÁJ. (František Serafínský Procházka)
  5. Zpívá táhle v lesa krytu (Adolf Heyduk)
  6. KRVAVÉ RŮŽE. (Václav Šolc)
  7. LETNÍ. (Jaroslav Haasz)
  8. None (Adolf Heyduk)
  9. Letnice. (Adolf Heyduk)
  10. DĚDŮV ODKAZ (Adolf Heyduk)