Když léta dechem zbují kvítí...

Adolf Heyduk

Když léta dechem zbují kvítí a ze stébel se vztýčí klas, chtěj nechtěj musím z domu jíti, bych na ty divy patřil zas; vše pojednou mě jaksi ruší, jsem všude nepokoje pln, až srdcem zapadnu i duší do klasů rozšumělých vln. Tam na pahrbek vonné doušky svou těžkou hlavu položím a skrze modré vzduchu roušky zřím zášer hor i města dým, a myslím s rozechvělou duší na žití ruch a kvap a hon, až srdce v hrudi náhle buší a zní, jak o letnicích zvon. I zřím, jak skřivan píseň nese a květ svou vůni do oblak, jak švarně srn si vede v lese, a racek v hejnech slétá z mlak; a slyším zpívat rákosníky a štěhot drobných koroptvic, a bělásky zřím lítat z viky, a šedé vrabce do pšenic. A zřím, jak bzučí nad mou hlavou roj zlatě opásaných včel, jež sladkou táhnou za potravou kraj louky svěží na jetel; ten rosou vlažen stále pučí a na paličkách rudne květ, v němž mladá křepelka se učí svůj úkol z počtů: pětkrát pět. A zřím, jak klučík roztrhaný svou bosou nohu boří v prsť, a na vše ohlédnuv se strany, rve z jeteliny plnou hrsť; to pro miláčka trhá, věru, a ruče strká do kapes: vše králík smlsne při večeru, on sám však hladov lehne dnes! – Tak třeba do večera bývá, až pln je zrak a cit a sluch, a když den kloní se a stmívá, tu píseň v hruď mi klade Bůh; ach, rád vás mám, vy luhy, lada, a teskním-li, hned bývám zdráv, když v slunci do duše mi padá zpěv skřivánkův a vůně trav!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

ptačí, drozd, kyprý, luh, hnízdo, pyl, vřes, sněť, horský, přizdobit

644. báseň z celkových 1107

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. báseň bez názvu (Adolf Heyduk)
  2. Vzpomínky. (Adolf Heyduk)
  3. báseň bez názvu (Adolf Heyduk)
  4. báseň bez názvu (Adolf Heyduk)
  5. LETNÍ DEN POTULNÉHO PĚVCE. (Karel Dostál-Lutinov)
  6. Po půl věku. (Adolf Heyduk)
  7. Duma u ptačí klece. (Adolf Heyduk)
  8. Za neděle. (Adolf Heyduk)
  9. BĚLA (Adolf Heyduk)
  10. XXIV. Jak mile zima nastane, (Vincenc Furch)