Jasná noc.

Adolf Heyduk

Jasná noc.
Noc dusná. Vůni dýše sad, a v klidném snu dlí víska, radost mé duše je daleka a nebeská klenba tak blízka. Výš v blankyt ruku pozvedám, a oko se mi nítí, rád bych si kytici natrhal z hvězdného na nebi kvítí. Leč zřím, jaký jsem ubožák, a srdce mě až zebe, květů těch nikdo z nás neurve, leč šťastným v hruď sype je nebe. Já šťastným nebyl, budu však – proč, vláho, plníš zraky – z milých co očí mi padne v hrob, to zjasní mou památku taky! 90

Kniha V polích (in Spisy Adolfa Heyduka, svazek 19) (1900)
Autor Adolf Heyduk