Niti Jeseně.

Niti Jeseně.
Jeseň bílé niti na vřeténko točí, a mně pozdní rosa napadala v oči. Sever v žlutém listí na píšťalku hude, ptáci v dálku letí, smutno, smutno všude! A ty sivý ptáku, popěvku můj snivý, opustit-li hodláš také snad své nivy? Zůstaň při mně, drahý, chlad se vzmáhá kolem, větry poběhlíci hašteří se polem. 115 Ostřenými hroty na vše strany perou; peroutky ti zlámou, na krev srdce sderou. Zhyneš jejich dechem dřív než šipkou z kuše a bez tebe zhyne ubohá má duše! – 116