Štědrá zima.

Adolf Heyduk

Chumelí se, bílé vločky pyšně ve vzduchu se točí, zas jak z jara v kment se šatí višně, a pták na klokoči povívá si křidélkoma svýma, nezpívá však, smutně hořekuje: „Běda, sever perutě mi ryje, sníh rukama třesa ledovýma!“ Však mně jinak; miluju tu dobu spánku země matky, v sněhovém když rozmýšlí se hrobu jarní na pohádky, až otevře fialkové oči, povzdechne si rozprouděným zdrojem, zazpívá si mladých ptáků rojem a své čelo do červánků vnočí. Ach, vždyť toho nese vrchovatě darem, věrná druže: hvězdnou setbu na luhy i hatě, na tvář bledou růže; horských strání čela mile jasní, ledy hladí na klouzačku dětem, sněti stromův obaluje květem, a mé srdce podsněžkami básní.

Patří do shluku

ptačí, drozd, kyprý, luh, hnízdo, pyl, vřes, sněť, horský, přizdobit

366. báseň z celkových 1107

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Jaro. (Adolf Heyduk)
  2. KDYŽ VŠECKO KVETE A ZPÍVÁ. (Alois Škampa)
  3. Jaro v zimě. (Adolf Heyduk)
  4. Niti Jeseně. (Adolf Heyduk)
  5. KOS. (Jaroslav Vrchlický)
  6. Proslov.*) (Herma Pilbauerová)
  7. Znělky Šumavské. (Adolf Heyduk)
  8. BRAČEK – PTÁČEK. (Adolf Heyduk)
  9. V PŘEDTUŠE JARA. (Jaroslav Vrchlický)
  10. Požehnání. (Adolf Heyduk)