Klam.

Adolf Heyduk

Klam.
Že horská zima přináší jen muka? Ne, ne, já nevěřím, to pouhý klam! Květ nesčetný tam v nebes luhu puká, květ nesčetný i v luhu ňader nám. Že jíní teď zas na stromy se věsí? Ne, ne, já nevěřím, to dobře znám! Skvost drahý jest, jenž v milé světel směsi dal nivám čas i lesa dvoranám. Že ptáci v dál už zanesli své zpěvy? Ne, ne, já vím, šli v jihu slunný chrám, a ne-li vně, zde v srdci se mi zjeví, jich písněmi své srdce léčívám. Že ticho kol? Můj Bože, vždyť to zvučí! Ne, ne, já nevěřím, suď každý sám – kde? v nitru mém! Tam klíčí to a pučí, rozkvétá můj svět, což o váš dbám... Ó jaro, jaro! jak tě přivítám! 142