Noc do kraje se krade.

Adolf Heyduk

Noc do kraje se krade.
Noc do kraje se krade, s ní hvězda nesčetná, a na rty ruku mi klade jak žena záletná. Jen nezraď, milý, šepce, sen naší milosti, až ve svém klínu tě hebce tvá družka uhostí. A nedbej na hvězd zvěsti a závistný jich kmit, vždyť v slzách lásky mé v štěstí se budou zrcadlit! A nedbej, co se stane, a nedbej na můj vzdech, on jako diamant vzplane v červáncích na květech. 14