Zamlženo, zataženo!

Adolf Heyduk

Zamlženo, zataženo!
Zamlženo, zataženo, jaký smutný den! Chladnou rukou, dujnou pílí větrové mi nanosili hrst rudého, povadlého listí do oken. Zamlženo, zataženo, slyšíš listí sten? Co as šustí, co as šepce tajno srdci, tajno lebce, – či jest to jen liché zdání, či jest to jen sen? 73 Zamlženo, zataženo, dál však, dále jen! Hvězdu zřím Hle! Či se klamu? To jen věčná lampa z chrámu třesoucí se vzduchu proudem svítí matně ven! Zamlženo, zataženo, obzor zamračen!.. Zda mi jarem slunce zmladne? Či snad u hlav v tvář mi padne, v opuštěné dlouhé noci, zář mdlé lampy jen? 74

Kniha V samotách (in Spisy Adolfa Heyduka, svazek 26) (1901)
Autor Adolf Heyduk