Podsněžka.

Adolf Heyduk

Jeseň v lesích ptačí hovor tlumí, pod nohou mi rudé listí šumí, outlé větévky se chladem třesou, šedým mračnům s kovovými křídly rosné kapky v těžkých ňadrech stydly, přes noc hvozdu na skráně je snesou. Tak i mně juž maně při jeseni sesypala jíní na temeni různých mraků žití sivá tíseň, leč pod krytbou zdumaného čela, podsněžkou přec útle vypučela pro malinkou Lilu malá píseň. V štěstí úsměvu a v blaha tuše s kořínkem jsem vydobyl ji z duše, plna rosy je a plna zvuku, snad jsem pouze já – ach, jak to bodá – kdo ti, Lilo, v živobytí podá s takou upřímností kvítí v ruku!

Patří do shluku

ptačí, drozd, kyprý, luh, hnízdo, pyl, vřes, sněť, horský, přizdobit

521. báseň z celkových 1107

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Hvězda. (Adolf Heyduk)
  2. Znělky Šumavské. (Adolf Heyduk)
  3. None (Adolf Heyduk)
  4. Vyrušení. (Adolf Heyduk)
  5. Jihočeské krajinky. (Adolf Heyduk)
  6. Odlet. (Adolf Heyduk)
  7. BRAČEK – PTÁČEK. (Adolf Heyduk)
  8. None (Adolf Heyduk)
  9. Samotám lesním. (Alois Škampa)
  10. Po slunce západu. (Adolf Heyduk)