Svým!

Adolf Heyduk

Má krev jak dravá řeka jest a duše má jak z plamene, jak z ocele je moje pěst a týl můj jako z kamene; kdo řeky té chce stavit tok, kdo plamen skrotit hříčkou slov? Jen jeden odvážlivý skok – a pádnou ranou klesne v hrob. Kdo pánem mým? Smí někdo kam mě z vlastní honit kolajky a svírat místo v plášť, jejž mám, do bláznovské své kazajky? Kdo bránit smí, bych přes tu mez, jež z žití k smrti tvoří most, skok neučinil, ještě dnes, a z vůle své žel na věčnost? Jsem svým a budu pout všech prost, jež člověk světu přikoval. Těch rabských mravů pestrý chvost a jejich řečí planý cval mne nepromění nikterak; mrav hloupých davů jest mi dým, chci, ať je tak anebo tak, svým nebem být i peklem svým!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

ataman, kozák, síč, step, kozácký, ukrajina, dněpr, junák, turek, kyjev

194. báseň z celkových 275

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Na Moravském poli. (František Chalupa)
  2. Kníže Roman ubil ženu. (František Kvapil)
  3. SEMIRAMIS. (Karel Leger)
  4. XIII. Tu jiskru svata plamene, (Rudolf Pokorný)
  5. Děva Skadarská. (Simeon Karel Macháček)
  6. Ataman. (Karel Leger)
  7. báseň bez názvu (Petr Křička)
  8. Zahučela země. (Augustin Eugen Mužík)
  9. Večerní modlitba. (Eliška Krásnohorská)
  10. HARAČ. (Eliška Krásnohorská)