Svým!

Adolf Heyduk

Svým!
Má krev jak dravá řeka jest a duše má jak z plamene, jak z ocele je moje pěst a týl můj jako z kamene; kdo řeky té chce stavit tok, kdo plamen skrotit hříčkou slov? Jen jeden odvážlivý skok – a pádnou ranou klesne v hrob. Kdo pánem mým? Smí někdo kam mě z vlastní honit kolajky a svírat místo v plášť, jejž mám, do bláznovské své kazajky? Kdo bránit smí, bych přes tu mez, jež z žití k smrti tvoří mostmost, skok neučinil, ještě dnes, a z vůle své žel na věčnost? 15 Jsem svým a budu pout všech prost, jež člověk světu přikoval. Těch rabských mravů pestrý chvost a jejich řečí planý cval mne nepromění nikterak; mrav hloupých davů jest mi dým, chci, ať je tak anebo tak, svým nebem být i peklem svým! 16